Aktuality |
Zálivka rostlin, postřik zeleniny, zalévání a kypření půdy - Červen, díl první
Zalévání zahrady
V podstatě nejvíc vody potřebuje zelenina. Při nedostatku vody vadne a hyne. Zeleniny mají kořeny mělko pod povrchem půdy a nemohou čerpat vodu ze spodních vrstev.
Střední množství vody vyžadují ovocné stromy. Ty však mohou v době přísušku čerpat vodu ze spodních vrstev půdy. Ovocné stromy tedy nezahynou, ale při nedostatku vláhy mohou shodit plody.
Také trávník potřebuje dostatek vody.
Nejméně vody potřebují květiny a okrasné keře a stromy. Ty zasychají až při delším nedostatku vody.
Všechny mladé rostliny, zejména ty po přesazení, potřebují stálý dostatek vody, jinak hynou.
Starší rostliny již tak náročné nejsou.
To jsou základní orientační pravidla pro zalévání zahrady.
Množství zálivky se také řídí polohou zahrady.
Také půda je faktorem ovlivňujícím potřebu závlahy na zahradě. Některé typy půd vodu "vážou", jinými naopak voda proteče jako sítem. Největší jímavost mají jílovité půdy. Písčité půdy naopak rychleji vysychají a prahnou, rostliny pak trpí suchem. Vodní jímavost zvyšuje humus, proto se dá řící, že zvyšováním obsahu humusu v půdě pomáháme rostliny zásobovat vláhou.
Podle těchto všech hledisek regulujeme dodatečnou dodávku vody - závlahu.
Nejvhodnější k zalévání zahradních plodin je srážková dešťová voda.
Srážková dešťová voda
je vláčná, měkká a okysličená.
I když máme dostatek vody z jiných zdrojů měli bychom děšťovou vodu upřednostňovat.
Dešťovou vodu svádíme okapy do sudů. Využíváme ji pro ty nejchoulostivější rostliny.
Při prudších deštích se voda nestačí na svazích vsáknout, proto ji vhodným vedením pěšinek svádíme do nádrže jako rezervu pro zalévání v období sucha.
Výborná na zalévání je také voda říční, potoční a rybniční, neobsahuje-li škodlivé látky z průmyslových závodů.
Voda ze studny nebo z pramene je rovněž velmi vhodná k zalévání, musí se však nejdříve dát do otevřených nádrží, kde se oteplí a okysličí. Případně se v nádržích zachytí i nadbytek solí.
Voda z městských vodovodů se většinou čistí chlórováním, a právě proto není nejvhodnější k zalévání, aniž se dá předem oteplit a okysličit v otevřené nádrži.
Závlahová vody má být vždy o 2 až 3 stupně Celsia teplejší než okolní vzduch.
Není nic horšího než v době veder zalévat ledovou studniční vodou. Ne všechny rostliny se z takového šoku dokáží vzpamatovat.
K omezení teplotních šoků zaléváme rostliny v létě časně ráno nebo navečer.
Na jaře a na podzim zaléváme dopoledne a v poledne, nidky však za přímého slunce.
Postřik
je nejjednoduchším způsobem zalévání. Postřik provádíme hadicemi nebo postřikovači. Má to však i své nevýhody - stříkáme studenou vodou a voda postříká seshora všechny rostliny.
Některé rostliny, například rajče, mají mít ve vlhku jen kořeny a postřik na list jim neprospívá.
Zálévání konví
Mnohem lépe se osvědčilo zalévání konví. Dá se použít odstátá voda a zalévat pod rostliny. Zalévání konví je však dosti fyzicky namáhavé.
Podmok
Na zahrádkách je ojedinělé zalévání pomocí tzv. podmoků. To jest rozvádění vody pomocí příkopků a brázd. Stružky se dají udělat těsně nad kořeny rostlin, kolem ovocných stromů nebo mezi řádky zeleniny. Podmínkou pro brázdový podmok je alespoň mírný sklon půdy. Výhodou brázdového podmoku je, že se po něm netvoří půdní škraloup, který jinak vzniká při zalévání postřikem či konvemi a je nutno ho narušovat.
Účelem závlahy je, aby se voda dostala ke kořenům rostlin.
Když však půdu postříkáme jen tolik, aby ztmavla, ničíme jen půdní strukturu.
Ovocné stromy je třeba zalít jednou za čas, ale pořádně - alespoň 10 konví k jednomu stromu.
Zálivka ovocných stromů je nutná
- při rašení na jaře
- po odkvětu
- po propadu plůdků v červnu
- uprostřed léta
- po opadu listí před zimou
Zalévání je platné jen tehdy, pokud půda umí vodu udržet. Takovou půdu získáme zásobením humuse, ale hlavně kypřením.
Kypření půdy
Z nekypřené půdy uniká voda do ovzduší. Největší úniky způsobuje půdní škraloup po zalévání konví nebo postřikování hadicí. Půdu je třeba kypřit vyždy po deštícha zálivkách právě z důvodu narušení škraloutu.
V létě kypříme jen mělce.
Kypření a okopávání půdy je současně i bojem proti plevelům, které okrádají užitné rostliny o živiny, vláhu, světlo a prostor.
Dalším způsobem šetření vláhou je mulčování / nastýlání více zde.
Nastýlka z trávy, z rašeliny nebo z krátké slámy se dá na podzim zarýt a obohatí půdu o humus.
Nastýlku však nenechávejte přes zimu, stěhují se do ní myši.
Nastýlka je neprávem opomíjený způsob udržování vláhy v půdě.
Zahradnický kalendář
Aktualizovaný obsah